BECK podrobně 1. - jedeme na výlet

23. srpna 2011 v 21:45 | sinera |  Ze života
"Nic tam přece nekupuju!" To celé rodině tvrdí už několik let moje babička, která je pravidelnou účastnicí všemožných předváděcích akcí. Historek o tom, co všechno seniorům prodejci nutili, jak se k nim chovali, jak je nechtěli pustit z místnosti, apod., má babička nepřeberné množství. I přesto všechno ale na "mozkovymývací" výlety jezdí ráda. A protože zásadně nic nikdy nekupuje, tak má doma pod postelí, ve skříních a v šuplatech pouze mixér, několik dek, pánví a čistících prostředků. Uf :-) Babička se s předváděčkami sžila natolik, že ji nedokáží vyvést z míry ani dědovy svérázné a nemilosrdné poznámky o blbých bábách a chybějícím rozumu. A protože všemožných, více či méně mnohdy až šílených historek už jsem slyšela nespočet, ale praxe chyběla, rozhodla jsem se být při tom. Požádala jsem babičku, zda by mě mohla na příští výlet vzít s sebou. Ráda vyhověla. Uběhlo jen pár dní, kdy mi zavolala a oznámila. "Silvi, v pondělí jedeme!"


Vstávám v 6,00, abych měla čas na psychickou přípravu u ranní kávy, výběr vhodného oblečení a přejezd z Hradce Králové do jedné ze "sběrných" vesnic nedaleko Pardubic. Na chvíli jsem měla v hlavě myšlenku vzít si s sebou notebook a poznatky si psát průběžně, ale protože Sony VAIO není běžným doplňkem účastníka předváděcího zájezdu, tuto variantu zavrhuji a musím si vystačit s bločkem a tužkou. ;) /o pár hodin později zjistím, že i tento nápad byl naivní/.. V 7,30 nastupujeme s babičkou do staré Karosy, která už čeká před hospodou. Babička mi předává letáček s plánem dnešního dne a já se konečně dozvídám, co přesně nás čeká. Jedeme do Hořic, na exkurzi do výrobny trubiček. Alespoň tak to hlásá leták, což má být spolu s návštěvou Masarykovy věže hlavní část výletu.



V autobuse nás zatím je 22, ale ještě máme před sebou asi 5 sběrných míst v Pardubicích. Řidič byl "profesionál", na cestu se "opravdu dobře" připravil, absolutně neví, kam má jet. Senioři ochotně navigují, takže nabíráme další osoby ještě na nádraží a u Kauflandu. Při zastávce v Bělehradské ulici se autobus zaplnil do posledního místečka. Okamžitě si vybavím seznam zastávek, o kterých mluvil řidič. To znamená, že jsme ještě nenabrali všechny. Na zájezd jsme se museli právě kvůli počtu míst v autobuse předem hlásit, takže kde se stala chyba? To tam prostě ty zbylé seniory necháme jen tak stát na chodníku a čekat na autobus, který nepřijede???? Evidentně ANO. Už v tuto chvíli musím sama sebe uklidňovat a řídit se tím, co jsem si slíbila. "Mlč, neptej se a jen pozoruj, ať se děje, co se děje." Odjíždíme a řidič se nám chrchlajícím mikrofonem snaží cosi sdělit. Nerozumím mu ani já, jakožto nejmladší člen výpravy, který má tím pádem teoreticky nejlepší sluch. Muž proto zkouší autobus zaplnit silou vlastního hlasu a celkem se mu to daří. Sděluje nám, že jedeme přes Hradec a Hořice do Borovnice u Nové Paky. Tam absolvujeme v restauraci U Myšáka prezentaci výrobků a pak bude následovat hlavní program v Hořicích.. Kromě toho, že cestou několikrát projedeme na červenou, jednou málem srazíme motorkáře, který zabrzdil na semaforu a kromě toho, že jednou zastavil řidič na semaforech tak, že stál polovinou vozidla v křižovatce, probíhala cesta docela v pohodě :-D (Jestli byl řidič nedospalý, nevystřízlivělý, nebo nezkušený, to opravdu netuším.)

V 9,30 jsme na místě. Obec Borovnice leží v Trutnovském okrese, na hranici hradeckého a libereckého kraje. Okamžitě jsem si vzpomněla na historky o tom, že prodejci vyhrožují důchodcům ve stylu "když nebudete poslouchat, necháme Vás tady.." Dostávat se odsud bez auta je na dlouhé lokte. /Jen teoretický příklad pro zajímavost. Když by byla vyloučená stařenka, která přijela z Heřmanova Městce a stihla by v Borovnici vlak ve 14:47, dostane se domů až v 18:34. A to ještě bude muset 4x přestupovat. A autobusem by si moc nepolepšila, odjezd 15:03 a příjezd domů v 19:57. 103 km, 3 přestupy, čas na cestě 4 hodiny a 54 minut./ Před hospodou, která má už podle toho, co vidím zvenku, svá nejlepší leta dávno za sebou, stojí ještě jeden autobus plný seniorů. Řidič nás poprosí, abychom ještě vydrželi sedět, protože nám přijde pracovník firmy BECK sdělit prvnotní informace. Za pár minut do autobusu vbíhá černovlasý mladík, jeho věk odhaduji tak na 23 let. S úsměvem nás vítá a sděluje, co nás čeká. Má velmi sympatickou tvář a dobro v očích, z čehož mám radost a říkám si, že opravdu třeba nejsou všichni tak špatní, jak se o nich říká, třeba to opravdu myslí dobře.. Nechci k nim přece přistupovat apriori negativně, chci jim dát šanci. Třeba je všechno to, co se o praktikách těchto lidí vypráví, jen nafouknutá bublina. Mladíček si chce posádku získat uvolněním atmosféry a proto hned na úvod říká vtipný vtip. "Baví se dvě klíšťata: Tak co, jak probíhal den? Ale ani se neptej dneska už mě dvakrát vytočili.." Pár lidí se vlažně zasměje, haha. Vtip se mu nepodařil, ale to mu na sympatiích neubralo, snažil se. Říká nám, co nás čeká. Můžeme si dát k snídani výborné párečky (za své), k obědu dostaneme výborné knedlo vepřo zelo s výborným pivečkem zdarma a mezitím se dozvíme při prezentaci skvělých výrobků firmy BECK něco o svém zdraví a o tom, jak ušetřit. No a taky prý dostaneme zájezdy do Istanbulu. "Ne všichni, jen ti z vás, kdo budou chtít. My ty zájezdy zdarma nikomu nutit nebudeme", dodává, což mě samozřejmě nutí kroutit hlavou a dostavila se obrovská chuť něco namítnout, ale zase sama sebe krotím. Mladíček s laskavým pohledem však v tu chvíli moje sympatie ztratil, protože začal s oblbováním ještě dřív, než to všechno vůbec začalo. Pak nám ještě rozdává kupony, které prý později vyplníme a odevzdáme. Jméno, datum narození, telefon, adresa,.... (vyplnila jsem smyšlenými údaji a nakonec stejně neodevzdala). Vypouští nás z autobusu a my míříme tam, kde strávíme v třicetistupňovém pařáku celý den. Do starého hospodského sálu, kde se u podia na červeném sametu blýská halogeny nasvícené nádobí značky BECK..

Přidat komentář
 

BECK podrobně 2. - lživý prodej

23. srpna 2011 v 21:44 | sinera |  Ze života

Je půl desáté. V sále je nás cca 90. Jestli jsem si myslela, že se ztratím v davu, velmi jsem se spletla. Ve svých 29ti letech jsem v sále (kromě jedné cca 13ti leté vnučky) jasně nejmladší, takže mě pánské osazenstvo firmy BECK řádně rentgenuje. V tu chvíli je mi jasné, že můžu zapomenout i na psaní poznámek do svého bločku, protože ať udělám cokoli, budu pod drobnohledem. A je to přesně tak, nespletla jsem se. Začíná prezentace, jediný s mikrofonem je odhadem 28ti letý mladý muž ve světle růžové košili s pastelově růžovou kravatou, představí se nám jako Michal ze Šumperka, představí své 3 zbylé kolegy a začíná. Jeho přehnaně sebevědomý projev mi vůbec nesedí, tyhle namachrované krasavce, ze kterých doslova stříká testosteron, prostě nemám ráda. Přezdila jsem si ho sama pro sebe na "růžového nadsamce".

V názoru se upevním už za pár vteřin, kdy nasadí americký úsměv, podívá se na mě, vyrazí ke mě a u toho do mikrofonu pronáší to nejotřepanější a nejtrapnější klišé, které ale podobní muži často používají: "My dva se určitě známe, ne? Jste mi nějaká povědomá!" Ironicky mezi zuby procedím pouze "to těžko, Vás bych si určitě pamatovala". Ještě něco zamumlá v tom duchu, že jsem tedy někomu hodně podobná a vrací se dopředu před své hrnce. Michal polopaticky říká, ať si otočíme židle směřem na něj a vypneme si telefony. Dává pokyn kolegům, ať s vypnutím zvonění pomohou těm, kdo budou potřebovat. V jednom případě člověk z týmu bere stařence telefon, který začal zvonit a odchází s ním bez dovolení pryč, aby prý nerušil prezentaci. (Vrací se s telefonem asi za 5 minut). Je mi jasné, že všichni ti, kterým BECKaři zvonění vypnuli, už si ho sami zapnout nezvládnou a lidé z týmu jim ho na konci určitě pomáhat zapínat nebudou.



Hned na začátek Michal spouští JEN V RYCHLOSTI skvělou super jedinečnou nabídku dvou zájezdů. Do Turecka a do Tyrolska. Na projektor pouští fotky Istanbulu a babičkám přitom rve do hlavy: "chlapi, jestli se díváte na Šeherezádu, tak tohle je přesně ono, tohle teď můžete vidět na vlastní oči!" Ne, opravdu se nepřeřekl, oslovení "chlapi" se nám všem dostalo za celou dobu ještě mnohokrát.. Na nabízených zájezdech je nejlepší to, že jsou ZDARMA! Zní to hezky, ale pak ještě Michal dodává, že zájemce si zaplatí jen letenku a jídlo. Zdarma tak má vlastně jen ubytování. :-) A cena za letenku? Krásných 12 999,- :-D Tato cena "letenky" je samozřejmě ještě vyšší, než souhrnná cena srovnatelných kompletních zájezdů, které jsou na našem trhu běžně nabízeny. Takže vskutku "skvělá" cena za 4 noci v Istanbulu. "ale protože máme dnes speciální akci pro vás, kdo jste tady v sále, rozhodl se majitel firmy dát speciální slevu. Víte kolik? 5 tisíc korun!! Takže cena tohoto zájezdu je pouhých 7 999,-!" Abych Michalovi nekřivdila, tak je nutno říct, že lidem nabídl možnost individuální dopravy do Turecka. :) "jestli nechcete letět s námi, s naší leteckou společností, dostaňte se tam jak chcete."

V ceně jsou pouze snídaně, takže kdo si bude chtít dokoupit večeře, je to možné. Za 2000,-. A ještě 500,- poplatek za vyřízení. A 20 EUR za tureckého organizátora a za transfer letiště - hotel - letiště. Takže počítám a jsem s tímto vším na částce 10999,- za 4 noci, s letenkou, polopenzí a ubytováním "zdarma". Jak Michal říká, v ceně jsou i služby průvodce. "a PRŮVODCE je lepší, než delegát! Víte proč? Delegát vám u autobusu řekne rozchod a sejdeme se tady třeba za dvě hodiny, kdežto průvodce je celou dobu s vámi, chodí se skupinou a říká, kde co vidíte, není to lepší, co říkáte? Tohle je možné jen u BECKa!" Sál jako jeden muž souhlasně kývá a v tu chvíli skočí za Michalem na plátně nové okno s informacemi, co je v ceně zájezdu. "mimo jiné i SLUŽBY DELEGÁTA" :-D Nadsamče nadsamče, tohle se Ti fakt nepovedlo. Nevím, jestli si toho někdo jiný kromě mě všiml. Bohužel tahle zdánlivá banalita v plné kráse ukázala, že BECK prostě a jednoduše oblbuje a oblbuje a razí variantu, že je jedno, jestli jejich prodejci plácají blbosti, hlavně, aby je plácali sebevědomě....

Zájezd se realizuje v listopadu a v prosinci a Michal se pyšně bije do prsou, že "levnější zájezd v tomhle termínu rozhodně neseženete, chlapi!!!" Hned po návratu domů proto koukám na web invia.cz a nacházím poznávací zájezd do Turecka od CK West Holiday, v termínu 3.-10.12., tedy 8 dní, letecky, s polopenzí, ubytování ve 4* hotelech, český průvodce po celou dobu pobytu a vstupy do všech památek, které jsou v programu. A to všechno za 8999,-! Cena sice nezahrnuje pobytovou taxu ve výši 29 €, dobrovolný bakšiš, komplexní pojištění, ale i tak je tato nabídka nesrovnatelně lepší. (A to ani nenabízí ubytování zdarma :-D Podobně Michal odprezentuje i Tyrolsko a protože nám tyto informace sděloval JEN V RYCHLOSTI, vyhlašuje dvacetiminutovou přestávku už po hodině a půl.




Po přestávce (nebyla dvacet, ale 40 minut) zase v plném počtu v sále, ve kterém je padnutí. Blíží se poledne a teploty venku šplhají přes třicítku. V sále je otevřené jen jedno jediné okno. Dostáváme pokyn, ať si opět natočíme židličky směrem k Michalovi a pozorně posloucháme. ;-) Michal nejprve sděluje, že v sále sedí 15 osvícených, kteří si zakoupili zájezd do Turecka a 6 do Tyrolska. Tomu se mi nechce věřit. 21 lidí?? To je víc, než jsem čekala. Vrtá mi to hlavou. (naštěstí na úplném konci prezentace BECK předává cestovní smlouvy lidem v sále, kteří zájezdy zakoupili. Pochopitelně počítám, bylo jich dohromady pouze 6....)

Pokračujeme tedy dál se slovy "dámy a pánové, než dostaneme ten oběd, tak toho volného času využiju V RYCHLOSTI k prezentaci nějakých těch výrobků, nebudu prezentovat všechno, ať tady nejsme do večera." Začínáme vysavačem, který musíme mít, záruka 5 let, naklepávač, bezsáčkový, obsah litr a půl, snadné čištění filtrů, funkce cyklon a kdesi cosi, už chybí pomalu jen funkce "vaření ranní kávy". Původní cena 10 tisíc, teď 26. Proč zdražení? BECK totiž nemá televizní reklamu. "Kdo nám ji dělá? Vy. Abysme to mezi ty zákazníky dostali co nejrychleji, když to je novinka, tak je důležitý u toho srazit částky. A vypomůžeme si navzájem. Nejrychlejší to má za tu výbornou částku hnedka doma, pochlubíte se u těch sousedů, uděláte tu živou reklamu, nahrnete ty další a oni to mají za ty vyšší ceny. Takže děkujeme nejrychlejším, vyděláváte nám prachy, ani si toho nejste vědomi. Tož děkujeme."

Po geniálním vysavači přichází ještě mnohem geniálnější DVD přehrávač. Tady růžový nadsamec opravdu perlil. "Možná, že nějaký DVD přehrávač někdo z vás viděl, ale tento poslední nikdo z vás. To, co umí tento přístroj, nezvládnou přehrávače kolem osmi tisíc. Proto postupem času, až to mezi zákazníky dostaneme, půjde cena nad osm, ale teď je to pro ty nejrychlejší 4999,-... ratatatatatatata.... Kadence Michalových slov je vyšší a vyšší, pomalu ho začínám vypouštět, protože se slévají v jeden monolit. Vyjmenovává funkce DVD přehrávače, které znějí pro většinu seniorů jako cosi z Marsu. DVD-R, DVD+R, CD, MP3, DivX.. Proberou mě až slova, kterými prodejce vysvětluje důchodcům, co je to funkce zoom. "kdo se v tom malinko vyznáte, pozor, dokáže zvětšit 16x! Takže když se vrátíte z dovolené, koukáte na to, co jste zažili a vašeho bratra nebo sestru bude zajímat nějaká malá postava, takže vy budete mačkat tlačítko z-o-o-m. Starší přehrávače přiblíží maximálně 8x a jste rádi. Ale tento model to umí 16x a pozor, BEZ ROZMAZÁNÍ !! Jelikož má digitální zvětšení!!" Pracuju sice už nějakých pár let v médiích, ale evidentně mám obrovské technické nedostatky, 16x digitální zvětšení videa bez rozmazání? To jsem opravdu ještě neviděla.. (pozor, neplést optické zvětšení s digitálním). Michal je opravdu "odborník", protože nesmysly plácá zcela samozřejmě. "Všimněte si vstupů. Připojíte na cokoli a hlavně přes cokoli chcete. Starší televize, novější, domáci kina, mixážní pulty, to vše napojíte přes tyto vstupy, červeno-žluto-bílé, říká se přes JACKY...." Nadsamec zase chytračí a zase špatně. Oněm červeno-žluto-bílým vstupům se říká CINCHE. Jack je například to, co mají na konci šňůry třeba sluchátka k počítači..




Pak se Michal ještě pouští do vysvětlování funkce ÚHEL POHLEDU. "V dnešní době se ty nejnovější filmy nahrávají z několika kamer, z několika stran. Naráz, najednou. Kdykoli si pak pauznu obraz, tak si můžu přepnout herce zpěváka ze všech různých úhlů, z několika stran. Zepředu, zleva, zprava, jakkoli se mi líbí. A kdyby mi kdokoli chtěl říct, že vaše děti to mají doma, řeknu, že lžete. Jelikož firma BECK objednává několik set kamionů této techniky, máme smlouvy takové, že do zemí, kde máme pobočku, nesmí výrobce posílat jiným firmám. Tím jsme si to dobře pojistili, co? Že to nebudete potřebovat? Satelity jste taky říkali, že je nebudete potřebovat a teď je všichni máte, coooo??" Když to shrnu, tento DVD přehrávač se dá ve stejné výbavě koupit v cenové hladině kolem dvou tisíc. Sice třeba nebude mít funkci úhel, ale ruku na srdce, pokud už by si senior pustil film přes DVD, myslím si, že bude rád, že to hraje a přepínání mezi kamerami je to poslední, co by při sledování videa potřeboval..

A jedeme dál, nádobí, hurá! Samozřejmě nejlépe funkční na BECK indukčních plotnách... (plotýnka za 18 000,-) Začíná mi hučet v hlavě a připadám si jako po několikahodinové technoparty. Obsluha během prezentace do zavřeného sálu nechodí a my, kdož nemáme vlastní pití, padáme žízní, vedro je neúnosné. Ti šťastnější sice pití mají, babička mi nabízí, ale vzhledem k tomu, že tekutina v malé lahvičce nemá daleko k bodu varu, s díky odmítám. Zkouším se znovu soustředit na růžového Michala a začíná se mi dělat zle. Bohužel to není z vedra. Je to z něj, z toho pána, co se nakrucuje před hrnci. Nejen, že spousta lidí v sále už za toto nádobí vysolila desetitisíce. Prodejce z nich bezostyšně tahá desetitisíce znovu. Za tu samou věc. "To je dobře, že máte nádobí od Becka, to je moc dobře, ale to neznamená, že máte tento typ. Ten, kdo má Škodu 120, nemůže tvrdit, že má SuperB. Taky je to auto, taky je to Škodovka, ale nejsou stejný." A v čem je rozdíl oproti minulému modelu, pokud se tedy opravdu o nový model jedná? Vizuelně v ničem. Rozdíl je prý ve speciálním vylepšeném dně :-D :-D Mno.. Věřit můžete, nemusíte. Já patřím do druhé skupiny, protože mi to tady poněkud neladí. "Naše starší nádobí má třívrstvé dno - ocel - složka hliníku - ocel. Tady u tohoto mám o jednu složku navíc. Bohužel nemůžu vám tady říct čím je plněno, je to tajná složka. Takže je to vlastně čtyřvrstvé dno.", tvrdí sebevědomě Michal. Po návratu domů proto zase hledám na internetu, kolikaže vrstvá ta dna tedy jsou a na oficiálním webu http://www.beckinternational.cz/produkty.php?id=1 se dočítám, že hrnce mají: "termické dno: třívrstvé dno s ochranou vedení tepla podle DIN 44904.." A cena desetidílné sady tohoho zázračného nádobí? Od září prý 48999,-, ale teď 39 999,-. Zatím. "takže kdo chce 12 tisíc ročně, máte možnost. Prosím. Zatím, pro naše zákazníky", dodává už značně arogantně prodejce.

Michal pokračuje v masáži. Hrnce, pánve, indukční plotýnky.. Je 14,00. Jsme tu už celkem 4,5 hodiny. Kromě toho, že padáme žízní, už padáme i hlady. Ještě jsme nejedli. Někteří předváděčkoví matadoři tajně ukusují svačiny - obložené chleby, řízky, ... Neskutečně jim závidím! Pak konečně Michal vyhlásí přestávku na oběd. Před vedrem se není kam schovat, jdu se tedy jen opláchnout studenou vodou a nesktečně se těším na pivo. Obsluha nosí knedlo vepřo zelo a malá pivka. Zdarma, pozornost firmy BECK. Dám si jen knedlík se zelím, masu nevěřím. A když se ptám babičky, co bude následovat, říká mi: "Silvi, teď to teprve přijde.. Teď přijde to nejhorší.."
Přidat komentář

BECK podrobně 3. - výhrůžky

23. srpna 2011 v 21:43 | sinera |  Ze života
Babička po levici i moje sousedka po pravici mi u oběda sdělují, že teď se bude soutěžit. Ale že ony soutěžit nebudou a i když vyhrají, budou dělat, že nevyhrály.. Moc nerozumím, ale za chvíli poznávám. Už jsme opět zavřeni v místnosti, která stále připomíná saunu a růžový nadsamec přichází se skvělou hrou. Dostaneme losy, které musíme roztrhnout. "uvidíte šestimístné číslo. Já potom budu losovat čísla od nuly do devítky. A mně bude zajímat poslední číslo na vašem losu. Kdo ho má, vyhrává. Kdo štěstí budete mít, tak se postavíte a vydržíte ve stoje, než kolega přijde. Pokud číslo opravdu bude, kolega Vám do ruky předá obálku, do které přesunete výherní los a přidáte doklad totožnosti..."


Nevíme o co soutěžíme, ale soutěžíme. A ještě dostáváme pokyn, ať hlavně jsme přející a nezapomínáme každému výherci pořádně zatleskat! Trhám los, moje poslední číslo je sedmička. Babička má na konci číslo 5 a moje sousedka popravici, která začíná být vystrašená, má číslo 0. Michal navodí dramatickou atmosféru a trhá první obálku, ve které je první výherní číslo. Mnoho lidí si mezitím šteluje židličky tak, aby mohli v případě vytažení jejich čísla rychle vyskočit.. "první šťastné číslo je .......... 7!" Moje číslo :) Hurá hurá, vyhrávám, ale jako správný bojkotér sedím. Protože pokud bych si stoupla, musela bych prokazovat svou skutečnou totožnost. Občanku rozhodně dávat z ruky nehodlám ani na vteřinu a navíc by s největší pravděpodobností došlo k hádce, což opravdu nechci, přijela jsem přece jen pozorovat. V sále rachotí židličky, vyskočili asi tři lidé se sedmičkou. Michal určí pána kousek ode mě, který vyskočil nejrychleji a zve si ho k sobě. V tu chvíli se z repráků ozve burcující hudba namíchaná s potleskem a aplausem. Pseudovýherce má ve tváři štěstí, neví sice ještě, co vyhrál, ale důležité je, že má pocit, že vyhrál. Neví, že v tuto chvíli spadl do pasti jako první budoucí majitel předraženého nádobí..... Michal mu začne odtajňovat výhru, "je to krásných 10 tisíc korun. Gratulujeme! Ale, protože jsme velkorysí a štědří, udělám vyjímku a výhru pro Vás zvýším na 15 tisíc korun! Ještě jednou gratulujeme!" V tu chvíli se přistihnu při tom, že ve mně zahlodal červíček pochybností. Proč jsem taky nevyskočila? Jsem přece nejmladší, byla bych určitě na nohou první, mám sedmičku, mohla jsem to vyhrát já. Mé rozumnější já ale kontruje. Zbláznila ses? Tahle výhra přece vůbec výhrou není, ty peníze tady nikdo nikomu na ruku určitě nevysází, tak se prober! ... Tohle byl opravdu zajímavý schizofrenní moment, díky kterému jsem měla možnost pocítit, jaké to je, začít podléhat vymývárně. Jenže o to horší je další uvědomění, které se týká toho, když vidím, kolik desítek lidí kolem mě už podlehlo definitivně.

Panáci z BECKu kolem pana výherce skáčou, třesou mu rukou, gratulují. Berou si od něj doklady a pak se může posadit s tím, že za chvíli si pro něj přijdou a výhru dořeší. V očích mnoha účastníků vidím cosi připomínající závist, ale Michal přichází s novou nadějí. Další losování! A v tomhle tahu nevyhraje jeden, ale hned tři lidi! Napětí, trhání obálky a číslo ..... 5. Čislo 5 má babička a taky paní, která sedí naproti mně. Babička zkušeně los otáčí číslem dolů, aby si nikdo další nemohl všimnout, že měla v tuto chvíli stát. Ani paní s výherním číslem naproti mě nevyskakuje, ale sedí dál. Podívám se na ní, ona na mě spiklenecky mrkne a své číslo přikryje rukou. Bohužel, los neschovává, ani neotáčí. A to se jí už za pár minut vymstí.. Růžový Michal už si dopředu nikoho nezve, v tomto losování už prvním třem vyskočivším panáci gratulují přímo u stolu, berou si od nich doklady. Jejich výhra je taktéž 15 tisíc korun. "Dámy a pánové, máme tu další, třetí losování!" Výherní částka se o něco navyšuje a v tomto losování přibývá ještě vysavač zdarma. Část sálu žmlouvá v ruce své losy a doufá, že teď bude vytaženo zrovna jejich číslo. V obálce, kterou Michal roztrhne, je číslo nula. Z repráků hudba, fanfáry, potlesk, do toho se míchá zvuk židliček rychle se odsunujících po parketách a také potlesk přímo v sále. Už ani nevím, kolik lidí si stouplo, nevím, od kolika z nich si panáci vzali doklady. Vím jen, že se vpravo ode mě ozvalo "Ježišmarjá!" Vystrašená dáma po mé pravici má nulu. Los rychle schovává do kabelky a šeptá si tak, že to slyším. "Já tam nechci, já nic nechci vyhrát!"

Losování má mít jenom tři tahy, takže doufám, že už máme tuhle šaškárnu za sebou. Jenže na plátně za Michalem, na kterém jsou rozepsané pod sebou ceny v jednotlivých tazích, je ještě část místa. Tam by se ještě vešly tak tři čtyři řádky textu. Neznamená to doufám, že se vytasí s nějakým mimořádným bonusovým losováním.. Michal gratuluje výhercům a pouští se do další báchorky: "Můžu vám říct, že jste jako skupina naprosto skvělí! Dlouho jsem tady neměl tak skvělé osazenstvo, které by bylo tiše, nerušilo a tak pozorně poslouchalo..." Tak tohle zavání a já doufám, že trapnost má hranice, které by občas mohli poznat i BECKmeni, ale bohužel ne.. "Majitel firmy nám dal možnost, když budeme mít tak svělé publikum, jak jste vy, udělat něco mimořádného. A já této možnosti dnes využiju teprve počtvrté, za těch sedm let, co pracuji pro firmu BECK. Dámy a pánové! Mimořádně, pouze dnes a pouze tady, jen pro vás, za to, jak jste skvělí.. Čtvrté mimořádné losování!!!" Potlesk ze sálu, potlesk z repráků, hudba, ovace, sliby výhry ještě vyšší, než vysoké. Točí se mi hlava, jako bych se propadala kamsi do hlubiny, takže tentokrát už nevím ani to, co Michal vyhlásil za číslo, natož kolik lidí vstalo, ani kolika z nich vzali doklady. Resp. kolik lidí jim je bohužel zcela dobrovolně dalo. Nejspíš všichni, kdo si stoupli. V tuto chvíli mě napadá jen jedna jediná otázka: Nemáte tu prosím pěkně někde teleport? Můj tatík by dění v sále v tuto chvíli zhodnotil, že to je jak "u blbejch na dvorku."


Výherců tedy je habaděj. Radost v očích mnoha z nich jasně vypovídá o tom, že se těší, jak jim peníze přilepší k důchodu. Ale ouha. Poskoci začínají obcházet "výherce" a odvádějí si je ke stolečkům v rohu. Nadsamec mezitím sděluje informaci, kterou předtím jaksi opomenul. Peníze nikdo v hotovosti nedostane. Výhra je totiž fantastická v tom, že slouží jako "sleva na naše výrobky"!.... Takže to znamená, že když stojí nádobí 40 tisíc a někdo vyhrál 10 tisíc, zaplatí "pouhých" 30 tisíc!!! No nekupte to.... A tahle výhra má omezenou platnost, takže se "lidičky musíte rozhodnout hned teď, nenechte si utéct jedinečnou šanci!"

A teď si vzpomeňte na dámu, o které jste četli před chvílí. Seděla naproti mně, měla výherní číslo 5, které zatajila, nevyskočila, ale los ani neschovala, ani neotočila, což byla její veliká chyba. Když si myslela, že už nebezpečí pominulo a ona nebude muset do rohu ke stolečku jít, jeden z kolemjdoucích panáků si jejího zatajeného lístečku všiml. "Proč jste se nepřihlásila, když jste vyhrála?" spustí na ní ne zrovna přítelsky.. "já už doma nějaký výrobky od BECKa mám a už si nechci kupovat další..", odpovídá stará dáma. "Tak proč jste sem teda jezdila?" - "jela jsem na výlet..." Tím si zatopila, protože v tu chvíli ji asistent vyzývá, ať s ním jde do rohu ke stolečku. Už neslyším, co si povídají, čtu jenom z gest a výrazu tváří. Stařenka jen kroutí hlavou, nechce koupit, je pod tlakem, s mladíkem se hádá.. V tu chvíli mu přichází na pomoc Michal nadsamec, jsou na ni dva, mají převahu a mně je té babičky nesmírně líto. Po pár minutách ji propustí, ona se zhrzená vrací k nám ke stolu a všechny kolemsedící babči na ní obracejí své zvědavé pohledy. Všechny kolemsedícíbabči včetně mě. :-) Stará paní nám začíná vyprávět, o co šlo. Je to šílené, tahle paní se totiž provinila hned dvakrát. Především nechtěla vyhrát - tedy rozumějte - nechtěla utrácet desetiticíce a proto byla rozcupována za svůj druhý prohřešek. Na předváděčku měla jet s manželem, který ale onemocněl a proto vzala svou MENTÁLNĚ POSTIŽENOU dceru!! Vzala tedy osobu, u níž je šance, že si koupí zboží od BECKA asi tak 0,1%.. Takže - osobu nežádoucí. Takhle přímo jí to řečeno nebylo, ale k tomuto přesvědčení jsem dospěla ve chvíli, kdy Michal nadsamec přišel za stařenkou ke stolu a začal se do ní opírat znovu před námi všemi. Cíl jediný. Veřejně ji zostudit..

"Paní, mohla byste mi zopakovat, co tady říkáte?", ptá se Michal. "Říkám, že do toho ústřižku jsme napsali, že jsme tady měly být dvě osoby, to jsme tak nahlásili. Vladimír xxx + plus jedna osoba. Měli jsme tady být dva, jsme tady dva, teda dvě, tak mi dejte pokoj", brání se stařenka a Michal oponuje. "Paní, nerozčilujte se. Když už jsme u toho, jste tady náš host, tak se podle toho chovejte. Když už teda nechci dělat to, o co mě majitel firmy poprosil, tedy že mám zakročit proti tadytěm lidem, protože ono to je fakt moc nákladný, protože my pak nevíme, kolik těch autobusů máme vyslat..." (Tenhle Michalův argument je dost mimo, na místě by byl, kdyby stařenka přijela sama, ale ona zachovala počet nahlášených osob...) V tu chvíli se poctivá stařenka vytasí s lítečkem - s omluvenkou!!!!! Tu napsal její muž vlastní rukou, že se velmi omlouvá, ale ze zdravotních důvodů se akce nemůže zůčastnit.. "vždyť napsal proto papírek, ne? a ještě chtěl jít ráno se mnou k autobusu zeptat se, jestli může holka místo něj jet.. Protože ona jede místo něj. Hlavně, že mu píšou všude ´jste náš vynikající zákazník, ono sto tisíc pro něj nic není, že jo..." Stařenka je rozčilená, klepe se jí hlas a často se dívá na mě, jakoby u mě, jakožto u nejmladšího a tím pádem zároveň potenciálně nejsilnějšího Michalova možného soupeře, hledala záchranu. Arogantní nadsamec pokračuje.. "Paní. Tak se prosím chovejte slušně. Protože jinak se domluvím s řidičem a je možný, že ani nenastoupíte do autobusu.." A je to tady!! BECK opravdu důchodcům vyhrožuje, slyšela jsem to na vlastní uši, viděla na vlastní oči. Dělá se mi špatně a Michal to jen podporuje. "Nebuďte drzá paní! Já jsem Vám to vysvětloval, že přístě, ať ten pán xxx tady s Váma je!"


Tohle byla opravdu síla, dámy kolem mě ani nedutají a Michal vítězoslavně odchází znovu dopředu. Zatímco jeho pomocníci ještě pořád vodí "výherce" ke stolečkům, Michal si začíná vyrábět "výherce" další. "Víte, jestli jste dnes ještě nevyhráli, není vše ztraceno. Někteří z vás si prostě často v životě sedí na štěstí. A to doslova, třeba i teď. Proto teď všichni vstanete, otočíte své židle a ti, kdo mají štěstí, najdou zespodu nálepku, označení, že zrovna teď to štěstí máte.." Plníme pokyn, otáčíme židle, paní po pravici už má takový strach z "výhry", že raději využívá hluku v sále a mizí na záchod. Já si na štěstí neseděla, ale babička ano. Nálepku nenápadně strhává, protože jak už víme, panáci jsou schopni chodit dělat kontrolu. Pro zajímavost otáčím také tu židli, na níž sedí stařenka, která si právě odskočila na záchod. Má ji tam. Modrou nálepku, která je zaručenou cestou na soukromou vymývárnu k rohovému stolečku, cestou k nerovnému boji jeden na jednoho. Nerovnost samozřejmě spočívá v kontrastu mladý agresivní prodejce vs. starý důvěřivý člověk.. Nálepku strhávám, sežmoulávám, házím si do kabelky. Po tom, co jsem před chvílí viděla, si ji netroufnu hodit ani pod stůl, co kdyby si některý z panáků všiml modré sežmoulané kuličky na zemi.. Všichni, kdo modré nálepky zespodu židlí měli, jsou zváni dopředu. Zvedá se asi 15 lidí a nás ostatních už si nikdo nevšímá.
Má schopnost vnímat dění v sále končí ve chvíli, kdy mladý pracovník firmy BECK, ten, co mi byl ráno v autobuse na pár chvil sympatický, přichází k hloučku důchodců a s úsměvem neviňátka říká. "Tak kterépak sluníčko půjde se mnou, kterýpak brouček?!" a odvádí si do rohu ke stolečku asi 90ti letého pána, který sotva chodí.. Teď už mám pro toho mladíka jiný výraz. Sráč. (čtenář promine).

Na úplný konec se ještě prodejci snaží narvat lidem rychlovarné konvice, ale to už jsem opravdu podrobněji registrovat nezvládla, došly síly, mozek vypnul. Pak se s námi BECK loučí, propouští nás ven. První moje cesta vede na toaletu, opláchnout se studenou vodou. Je skoro 17 hodin, v sále jsme byli (i s přestávkami) přes 8 hodin.. Tam se potkávám se skupinkou babiček, které bědují nad tím, že jim s těmi telefony "ty pánové něco udělali", takže jim jedné po druhé beru mobily a zapínám zvonění, nebo celé přístroje. Dámy jsou neskutečně vděčné, tenhle moment byl ale pro mě poněkud hořkosladký..

Vycházím ven a čekám, až všichni opustí sál. Jsem zvědavá, kolik lidí si nakonec něco koupilo, kolik lidí se nechalo zpracovat systematickou vymývárnou a ještě mají dobrý pocti z výhry.. Žluté tašky si nese víc lidí, než jsem čekala. "Tak co máte?", ptám se.. - "Vysavač".. "za kolik? - za 7 tisíc, je to jenom ten malej". I další stařenka se dělí o svůj úlovek.. "já jsem si koupila ten malej vysavač. Za 6 999,-, ale kdybych si vzala ten velikej, tak ten malej jsem měla k tomu, ale to by bylo asi o 4 tisíce víc. Ale už takhle budu mít 50 tisíc dluhů teď. Splácím jedný firmě dvě deky.." Další pán veze snad všechno. Nádobí, indukční plotnu, konvici, vysavač... Nakládáme všechno do autobusu konečně vyrážíme za tím, co je deklarováno jako hlavní program výletu, tedy návštěva Masarykovy věže a exkurze do výrobny hořických trubiček. Oboje sice stihneme, ale oboje nám dohromady zabere cca hodinu. Takže slušný nepoměr, 8 hodin v sále a 1 hodinu na výletě :-D))))
ZÁVĚR:
Účast na předváděčce firmy BECK pro mě byla mnohem horším zážitkem, než jsem čekala. Firma má do posledního detailu promyšlené a propracované divadlo, které důchodcům předvádí. Ponížit je, navodit v nich pocit, že pokud nemají nic od BECKa, jsou méněcenní. Pomocí mnoha různých psychologických fint, triků a soutěží docílí toho, aby donutili člověka ke koupi a ještě v něm vzbudili pocit vyjímečnosti. Metoda cukru a biče. Srazit a vzápětí vyzdvihnout, srazit, vyzdvihnout.. "Jen chytří lidé ví, jak šetřit peníze. Jen ti chytří mají nádobí od nás. Jestli nejste chytří, naše nádobí nemáte.. ALE - dnes je tu vyjímečná akce, jen pro vás, pouze dnes, tohle už se opakovat nebude.."

Mým cílem bylo napsat co nejobsáhlejší a nejpopisnější text o tom, co se na BECK předváděčkách děje a vykřičet to do světa. Tento text je volně šiřitelný, čím více očí ho bude číst, tím lépe. Pro klid své duše jsem dva týdny po této návštěvě absolvovala předváděčku další, abych se ujistila v tom, že to, co jsem zažila poprvé, nebyla náhoda. NEBYLA. Je to firemní strategie.. Strategie, ze které se chce zvracet. Strategie, která je odsouzeníhodná, strategie, která staví na důvěřivosti a neznalosti starých lidí. Naprosto záměrně neříkám na hlouposti. My všichni budeme jednou staří, takže nesuďme, co se honí hlavou starého člověka! Navíc, spousta důchodců na tyto akce jezdí jen proto, že jsou osamělí a jsou ochotni absolvovat potupné sezení jen kvůli troše sociálního kontaktu.. Takže pokud si říkáte "jsou blbí, patří jim to, nemají na to jezdit", pletete se. Zkuste svoji myšlenku přehodnotit. Všichni budeme na sklonku života vděční za to, až se nás bude někdo snažit pochopit.

Sinera
Počet komentářů: 15

Kam dál